Ahoj, taky máte pocit, že čas během koronavirové krize ubíhá mnohem rychleji?

Už je to rok, co mám za sebou maturitu. A já se ptám – jak je to sakra možné? Vždyť je to skoro jako včera, co jsem nastupovala na střední školu a prožívala svoje první trapasy v hodinách šití… 😀

Svůj poslední ročník – nebo minimálně jeho druhou polovinu – jsem si bohužel musela kvůli pandemii prožít distančně. Ze dne na den se všechno zavřelo a já jen doufala, že všechno dobře dopadne…

No, a dopadlo to nejlépe, jak to jen dopadnout mohlo. Maturitu jsem zvládla mnohem lépe, než jsem se domnívala – a musím uznat, že řeči starších žáků o tom, že je to brnkačka, byly skutečně pravdivé, přestože mi to tehdy tak nepřišlo – na vysněnou univerzitu jsem se také dostala, a i maturitní práci zdárně dokončila.

Ale vzhledem k tomu, že jsem na svém blogu toto téma ještě nezmínila, rozhodla jsem se napsat své zkušenosti se svou zkouškou dospělosti. Článek bude rozdělen na dvě části, z nichž tu první právě čtete, a druhá by měla vyjít zítra.

Dnes bych se chtěla věnovat předmětu Navrhování, jehož obsahem byla maturitní práce.

A jak to fungovalo? Všichni jsme si museli vybrat jedno ze čtyř zadaných témat, kterými byly:

a) Inspirace historií
b) Inspirace módním návrhářem
c) Model sportovního charakteru
d) Model jako umělecký objekt netradičních tvarů

Já si pochopitelně vybrala hned první zadání – inspirace historií – stejně jako i u pololetní a klauzurní práce v minulých letech. Vždycky mi to přišlo jako nejširší téma, které umožňuje se na návrzích pořádně vyřádit a nabízí širokou škálu možností.

Naším úkolem bylo vytvořit kolekci o 10 návrzích a jeden, hlavní, zhotovit. Mou konkrétní inspirací se stal benátský karneval, jeho historický vývoj a kostýmy, vycházející z renesančních a barokních šatů.

Jakmile se ke mně donesla zpráva, že se od dalšího dne mají zavřít školy a vzdělávání má probíhat distanční formou, byla jsem úplně zničená. Oděv jsem měla rozpracovaný, nedokončený, den odevzdání se nebezpečně blížil, a ještě jsem k tomu měla přijít o mnoho vzácných hodin šití v ateliérech? Připadalo mi to jako noční můra.

Později se naštěstí ukázalo, že zavření škol bylo to nejlepší, co se mi v té chvíli mohlo stát. Termín odevzdání se posunul na pozdější datum a já byla doma vybavena šicím strojem, který byl v téhle době pro studentku oděvního designu naprosto nepostradatelný. Dostala jsem víc času na dokončení.

Pro mou kolekci jsem zvolila barevnou kombinaci zelenomodré, fialové a zlaté, společně s doplňkovou světle modrou. Použila jsem na ně speciální štětcovité fixy od japonské firmy Akashiya. Návrhy jsem doplnila i o světlé pozadí, které zobrazuje výjevy z Benátek.

Celé dny jsem pracovala na maturitní práci a je pravda, že moje šití není nic skvělého. Na modelu se nalézá spousta chyb. Ty se však dokázaly na fotografiích skrýt a dokonce i při nošení nejsou moc vidět. Kdybych mohla pracovat ve školním ateliéru, jistě bych to dokázala ušít lépe, nicméně i teď po roce si uvědomuji, že jsem udělala vše, co bylo v mých silách.

Snímky zhotoveného modelu jsou trošku odbyté, ke konci nás tlačil čas, ale i přesto jsem s nimi poměrně spokojená. Fotil mě tatínek v Mariánské Týnici. 🙂

Tohle je jenom pár vybraných fotek, ve skutečnosti jich mám mnohem více, ale na ukázku si myslím, že to bohatě stačí. Ne všechny jsou úplně povedené, a na některých se i tvářím strašně divně, kvůli tomu, jak mi do očí svítilo sluníčko. 😀

Moje námaha s oděvem, líčením, i fotkami, se nakonec vyplatila. Přestože jsem se obhajob trochu bála, nakonec jsem svůj strach dokázala potlačit a vystupovat sebevědomě. Odprezentovala jsem připravené povídání s podklady, chytře (snad) odpověděla na dodatečné otázky komise a nakonec dostala jedničku. Myslím, že nám učitelé nechtěli dělat kdovíjakou pakárnu, protože sami věděli, že pandemie nám práci rozhodně neulehčila.

Taková vtipná poznámka: Pan učitel, který nás po první tři roky učil figurální kresbu a výtvarnou přípravu, a který byl i součástí komise, se později, mnoho měsíců po naší maturitě a po našem ukončení studia, nechal slyšet, že moje kresby víc než módní návrhy připomínají ilustrace do knížky. Jsem ráda, že se takhle nevyjádřil u obhajoby, ale beru to jako obrovskou lichotku. 😀

Krátce řečeno, byl to jeden velký stres a jsem neskutečně ráda, že ho už mám za sebou. Přesto však musím podotknout, že svou maturitní zkoušku beru jako obrovskou zkušenost, která mě připravila na budoucí život vysokoškolačky. Ačkoliv to představovalo velkou dávku stresu, jsem ráda, že se maturitní zkouška nezrušila (jak po tom volali někteří studenti) a mohla jsem si jí vyzkoušet. 🙂

Doufám, že se vám článek líbil. Pokud ho čte nějaký letošní maturant, přeju vám moc štěstí, a věřím, že to dáte! ♥ Pokud už máte maturitu za sebou, můžete mi napsat, jak probíhala u vás – budu moc ráda za každý komentář. 🙂